"Když večer rozsvítím lampu, otevřeným oknem zvenčí přilétají noční motýli, krouží kolem světla, usedají na otevřenou knihu, na otevřený blok i na mou otevírající se hlavu. A stejně jako ta eskadra nočních můr přilétají z hloubi noci nápady, záblesk snu, ztracená vzpomínka, útržek příběhu nebo jen ozvěna několika slov uvízlých v paměti, létají od lampy k lampě, od hlavy k hlavě. Nejsou mé, nejsou vaše, nejsou ničí, některé jsou možná zárodky básní, některé možná poslouží jako bonmot a některé jsou možná k ničemu, ať si je každý přebere sám, nechte si z nich ve vlastní hlavě vyklubat vlastní básně, a ty, které jsou vám k ničemu, vypusťte laskavě z okna do hvězdné tmy plné rozsvícených lamp..."
Jiří Žáček
Můry nebo noční motýly zná asi každý. V létě je vábí rozsvícená světla našich příbytků. Nechte se jimi inspirovat, okouzlit se jejich krásou nebo pověstí.
Víte, že křesťané je líčili jako duše nepokřtěných dětí, nebo si mysleli, že jsou dvojníkem duše spícího člověka, který opouští v podobě můry jeho tělo a škodí. Má na svědomí zlé sny, pije krev, kojícím ženám odsává mléko a td.
Mužským protějškem můry je pak morous.
Můra je symbol soumraku.
Některé kultury ale pokládají noční přítomnost můry za přítomnost bohyně noci, lásky a tajných přání ohledně milované bytosti.
Říká se, že když vám vlétne do ložnice můra, někdo, kdo vás má rád, na vás právě myslí.
 |
| Oldřich Kulhánek |
 |
| Vladimir Stankovic |
 |
| Vincent van Gogh - Můra, 1889 |
 |
| Petr Nikl - Spící můra,1987 |
 |
| Katrina Sesum - Královna můr |
 |
| Johann Heinrich Füssli - Noční můra, 1790 |
 |
| Deborah Klein - Můří maska , 2007 |
Žádné komentáře:
Okomentovat